Nedělní . . .

Nedělní melodie zvonů
probírá se ulicemi města
Loutna nedělního rána
znělá nadějemi pohledů
setkávání zdánlivě lhostejného světa

Nevnímáš hluk automobilů
ani času spěchajícího po ciferníku hodin
Jak stín na sluneční straně zašlého měsíce
mizících miriád dnů
které obešly se i bez hodin
Stín sunoucí se vstříc své smrti
(podivně hloupá historie konců)

Když jsem jí o ní vyprávěl
smála se slunci co nosila v sobě
a rozkvetlým květům šeříku
když scházeli jsme ze strání Špilberku
naslouchala melodiím svého srdce
Poletovalo a skotačilo mezi námi
(sám sebou poblázněný motýl)

Nedělní melodie zvonů doznívá
v nepravidelné souzvuku
dvou vytrvalých
Jakoby vedly se spolu
a držely se za ruce
v nekonečném koloběhu nadějí
když pohledy kolemjdoucích se míjí
jako na setkání nevidomých
přesto vnímám v nich často skrývanou otázku
chtěl bys mě . . . ? chtěla bys mě . . . ? chtěl bys mě . . . ?

Nedělní melodie zvonů . . .