K oblakům vlaštovek

Letí si k oblakům stále výš, s vlaštovkami
stále mi uniká nechce k zemi,
marně ji hledám, není k nalezení,
vymírá víra, žádná není,
ach jak já závidím, těm v oblacích,
a proč vlastně, sama nevím
odnáší vlaštovky spolu s ní smích,
pro zrádné nebe a pro ní, stále dokola želím,
koho to unesly na křídlech z alabastru?
Lásku tu pomíjivou krutě krásnou píseň,
jež hrát umíš jen ty na zlatou flétnu.
Jak jen ji získat zpět, jak uhasit mou žízeň?
Ona se nevrátí, musím já za ní,
odvázat provazy svazujíc křídla,
jen křídla péřová odvést můžou mne k ní,
a tak mne nechte přeříznout nitky k realitě,
odletět k oblakům skrze svůj sen,
chceš-li ji taky zpět, pojď za ní se mnou,
opusťme cestičku smutnou a temnou,
nechej se oprostit od starostí,
nechej je uletět ať si bloudí,
utečme společně před temnotou dní, za světlem světa
chceš-li pomohu ti tam, kam zatím nemůžeme, SBOHEM SVĚTE!!

Věnováno všem duším v dnešním spěchajícím světě…
E.WolfeMariel