Pokušení

Nejsem soudcem vlastní viny
mě odsoudily staré splíny
Jak skvrny zejí mi na duši
co cítím, jak je mi nikdo netuší.

Na povrchu šťastný smích
a v mysli stále stejný hřích.
Před Bohem proti hříchu jsem se zavázala
jen tak tiše, mlčky jsem tam stála
svou duši jsem už odevzdala
a v dálce snad hudba tiše hrála
v pláči, smutku, strachu
sama sobě jsem se smála

Tak věřte rytíři a nechte v poklidu svou zbroj,
že hříchy se odpouští a nakonec
i já vyhraju svůj vnitřní boj.