Víly

Víly z lesa v kruhu tančí,
Ladnými pohyby oslňují,
Jen jedna mezi nimi kráčí
- naše srdce tak naplňují.

Ruce zvedají, měsíci tvář svou nastavují,
Letmý úsměv mají na tváři,
Lehkými skoky překážky přeskakují,
Síla krásy, lásky zazáří.

Hleď na ně, jak se kroutí,
Jak předvádí se v noci temné.
Pohled na ně nezarmoutí,
Když působí tak jemně.

Křehké bytosti měsícem stvořené,
Poletují smutně po lese.
V temné noci, kde jsou zavřené,
Kde štěstí nikdo nesnese.

Jaké je to podivné,
Že jsou zvenku krásné,
zatímco srdce šedivé
jim popelí a hasne.

Jednou skoná úplně,
Co pak se bude dít?
Bez povrchní krásy
My budeme žít.