Nad rybníkem..

Nad rybníkem U Krajana
o půlnoci černá vrána
letí, z drápků zlaté klíčky
upadly jí do vodičky

černou vránu hrůza jímá
nic jiné ji nezajímá
jen klíče jak dostat zpátky
a letět dál do pohádky

bledé luny srpek svítí
její zrak tůň neošidí
ač jsou skryty v hloubce na dně
prohlíží si nenápadně

všechno, co je pod ní dole
silnici a stromy kolem
její pohled poutá něco
ač viděla z výšky leccos

u rybníka dívka sedí
hůlkou spadlé listí ředí
víří lístky zlatožluté
jež dlely tam nepohnutě

v zamyšlení nevidí, že
srp měsíce bez potíže
klesá níž, až k samé vodě
snad není proti přírodě

pomáhat si v nouze chvíli
hledá proto s velkou pílí
noříc se do hloubky černě
zlaté klíče vráně černé

pod hladinou zcela zmizí
dokud nemá zlato ryzí
zavěšené na srpečku
jak pozlátko na tělíčku

mokrá luna stoupá z vody
vrána křídlem ji uhodí
zobák v letu otvírá
místo díků - krá krá krá!

ulapí ty klíče zlaté
už jí visí na pařátech
nespatřila jeden padnout
nemá znalost o tom žádnou..

dívce v dlaních zatřpytí se
k prsům tiskne jej, to ví se
u rybníka U Krajana
jak v pohádce až do rána