Duše

Duše

Naložená v lihu svobody
Ponořená v zdání podvody

Potopená ve svém vlastním světě
Pravá asi jako vločka sněhu v létě

Nadšená asi jako podzimní list na vodě
Lehká jak věšák večer v místní hospodě

Šťastná když úspěch všem ostatním jen kvete
Vlastním přáním šeptá: „děkuji, ale odejděte“

Spává tak napůl aby užitečnost chtěnou nezaspala
Pije jen tak trochu aby v životě už více nepřebrala

Padá, stoupá jak to jojo co za skobičku visí na provázku
Bezpečně vždy prohraje se štěstím každičkou svou sázku

Usmívá se jen když s ostatními živě o hloupostech debatuje
Z „kytky“ na „kytku“ jak motýl po palouku vztahů poletuje

Přikovaná vlastním splínem ke skále obklopené stezkami osudu
Jak Čechův pan Brouček vždy každé ráno do reality leze ze sudu