Se ptáš

Každé ráno
každým dnem
zřím zcela jasně
za oknem
cinkající spřežení
dusot kopyt nad zemí
bílou vlečku vlající
mávající
plující
lehký pokyn ramenem
necítí se být břemenem
sněží vonnou skořici
znamének krásy na líci.

Jen ten však může se ptát
kdo tohoto rána nechce se bát
zmáčknout kliku, otevřít
věčnosti mžiku se pousmát
zahodit vše přítěží
s rukama v kapsách jít se prát.

Říkáš
krásný to malování...

Obraz je těžší než kovový rám
duše lehčí těla chrám.

Ptej se!

Mlčíš...

Já s tebou chci jen usínat
mazlit se
jako děti se prát
stud poslat do pekel
blbnout a řvát!

Spočteno.
Zváženo.
Mene - tekel.

Nic není těžšího
než přestat si hrát!

Každý má své okno
leč
přichází se dveřmi
vržou
skřípe
prošlápnutý práh.

Každý má své okno
tak mi, prosím, řekni
proč ho
sakra
zavíráš?

" No přece, abys neuletěl "

" A zamkni, jo?, ...že se ptáš "...