Po ránu
Po ránu
V puse chuť zubní pasty.
Povědomé tváře.
Déja vu…prý.
Mrknutí na hodinky.
A znovu tváře.
Všude.
Odevzdané, vzteklé, klidné, spící…
Děti vlekoucí školní batohy.
Sluchátka v okolních uších.
Pevně se chytnout,
a ustát tu jízdu vlastní existencí…
Zvuk sirény…píchnutí u srdce.
Co když…?
Honem otevřít knihu.
Větami se oddělit.
Od lidí, domů, aut, věcí…od života.
Všichni to občas děláme.
Zkoušíme číst cizí osudy,
abychom utekli od těch,
co patří nám.
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
jó, mít tak nekonečnou knihovnu skvělý literatury a ztratit na věčnost pudy a potřeby, klidně bych za to život prodal... nebo si to dovolím napsat, poněvadž taková nabídka nepřijde :)
krásně člověčí výstřižek ze života
07.05.2008 22:21:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Zkoušíme číst cizí osudy
a nasloucháme jejich vyprávění,
sledujeme ty všechny dráhy cest,
krkolomností, zakřivení...
Hledáme...návod, kudy vést
svou vlastní mysl, kroky?
Nebo jen chvíli pro úlet?
Však letí...hlavně roky...
Hmmm...
06.05.2008 20:45:00 | Cecilka
Zase to ráno :-) Jak pořád říkám - nejtěžší je vstát z postele...
06.05.2008 16:26:00 | Chancer
miluji probuzení když obloha tváří se modře...
taky to znám a velmi dobře...
s knížkou ve vlasním soukromém světě
těším se uletět k osudům ostatních třeba i na kometě...
moc se ti povedlo, odloupnout slupku mnohého z nás :-)
06.05.2008 09:40:00 | akneliam
Hodně působivé dílko, s koncem tak nějak souhlasím, jen je asik třeba nezapomenout se k nim zasejkc vrátit ... bohužel, bo někdy bohudík ... roboti hlásí SOS
06.05.2008 08:53:00 | NikitaNikaT.
a taky nacházíme, co je v nich. Až je pro bolest očí sklapneme, rozhlídneme se kolem. Kolik jich asi takto po večerech čte? Křížovky, sudoku a Story. A jsou v pohodě, při rožlém světle spí a časáky na zemi se válí.Tak vstanem, na místo dáme, zhasnem a koukáme do stropu, že? Perfektní 1***
06.05.2008 08:53:00 | cevert
...krásně napsaný kousek života,pro některé zůstane celým,pochopitelně bez té knihy :-)
06.05.2008 08:44:00 | WAYWARD