Kdo to?

Na pružných polštářcích,
šelmy plavým krokem,
ještě malé, nedorostlé,
tak ladně nese se…

Postačí ťapkot tlapek,
zákmit psího ocásku,
tu vyprskne,
hřbet obloukem výhružně vyhrbí,
bílé tlapky vyzbrojí,
zlověstně syčí,
nedá se!

Pes rychle chápe,
vyklízí pole,
vyhrála…

Volám „cicicicici…“
tázavě mňoukne,
ocásek svůj,
coby vítěznou korouhev,
sebou si nese,
hop na klín,
přede,… drnčivě přede,
žluté oči slastně přivírá,
naše mourovaté kotě.