Stvoření lásky

Jednou za tisíc let
se moře rozvlní až ke dnu
a z hlubin vyplouvá
příšera pravěká -
pláč divoký se tříští o břehy
a ona volá, hledá člověka
a roní slzy do zelených vod.
Tak bozi určili v ten dávný, temný čas,
kdy Zemi stvořili a na ní lidský rod.

A v jejím srdci tepe zlatá krev
toť pohár lásky bohů zakletý
v něm jejich milost, znamení i hněv.
Když odpoví jí láskyplný hlas,
tu pohár pukne, vzejde zlatý věk
když hluché prázdno zbude na moři,
svět v ledu zkamení a v ohni uhoří