DÉMANT

To nejčistší, co ze sebe vydala Příroda
Ani ryzí zlato není tak ryzí, jakou je čistota diamantu
Jeho složení je dokonalé
Jeho struktura nemá obdoby v tomto známém Světě

Na jeho tvoření pracovalo samo peklo
V dávných časech v hlubinných útrobách mladé Země
Žár a tlak nepředstavitelné síly ale i krásy
Zformoval neposlušné atomy do struktury výjimečného řádu
Vypálil všechny příměsi a nečistoty
Ptáš se: Proč je ale černý, když vše bylo očistným ohněm spáleno?

Je to jen vzpomínka
Na věci nepatřičné které neodolaly žáru tvoření
Vzpomínka věčně živá, vtělená do dokonalé struktury
Memento: I takoví jsme byli (Kdysi na počátku věků)
Zázračně snoubí se temnota s jasným světlem
Tam kde logika je popřena

Přece jen démant Přírodou stvořený
Je pouze hroudou, byť veliké krásy
Však jeho světlo jakkoli mocné je v něm uzavřeno
Musí být vydán rukám Lidí, osvobozen od tíže věkovitých hornin
A znovu je drcen, štípán, nemilosrdně odírán a broušen
Než přijde ruka Mistra
S nekonečnou láskou a trpělivostí
S nezměrnou přesností
S pokorou
Ale železnou vůlí
Pomalu, plošku po plošce
Jemně jej brousí, jemněji než jemně jej cizeluje
A jemněji než jemněji jej leští

Pak Démant se stane Briliantem
černým jako hlubiny v nichž byl vytvořen
Ale sálající jiskřivým Světlem
Odrazem mocného Žáru
Jenž jej formoval.