Jak šel pes do nebes

Chtěl jít pes do nebes.

Po celé vsi ten pes běhal
čmuchal, hrabal, všude hledal
ptal se koní, koček, včel
zda někdo z nich nevěděl
která z cest ho dovede
z jejich vsi až do nebe.

Jeden starý lišák běda
/ten pes u něj vroubek měl/
znal kde brloh medvědí-
do nebe chceš? já vím kudy
už tam na tě čekají !

Tak pes hloupý v dobré víře
pelášil k té velké díře
vběhl dovnitř s rámusem
štěkal, vrtěl ocasem,
měl šťastný výraz v očích psích
už se viděl v nebesích
ve tmě vrazil do medvěda-
co pak se dělo - třikrát běda!
*
Když pes přišel zase k sobě
myslel že je nejspíš v hrobě
netušil co se semlelo
proč ho všechno bolelo
pak si vzpomněl - já tam snad byl!
já byl v nebi, lidičky !
asi jsem zas dolů spad
však vždy si budu pamatovat
ty před očima hvězdičky !

*
A z toho plyne ponaučení:
bez pozvání se do nebe nechodí !