svět je individuální

Úctu sme ztratili s poslední
vyžvejkanou žvejkačkou.
Kupujeme si horký párky někdy nad ránem
a sedáme si na schody hotelu.
Bez výčitek a špatnejch svědomí.

/,,Slečno, bylo by lepší, kdybyste si přesedla.“/

Užitečnost našeho dne začíná
pětikorunou pro bezdomovce
a končí vyhozenou lahví od vína,
kterou v noci najde a dopije.

I růže někdy můžou bejt hezký,
divná generace /co se miluje mezi sebou bez rozdílů/
to toleruje.

Sme prostě jiní,
trháme tulipány z veřejnejch záhonů,
píšeme bez háčků a čárek,
malujeme po svejch tělech
a líbáme se na nádražích.

Umění končí tam,
kde začíná realita.

A její hranice...
Nikdo nevidí... a přeci tady sou...
/Boundaries are open.
But don´t believe it´s real./

Svět je individuální.
Zákony sou konkrétní.
A názory až přespříliš subjektivní.