Balada o životě

Já poutník, možná blázen jen
po cestě bosý kráčím
bičem a ohněm mučen dnem
k noci svůj smutek vláčím
přestože slunce na nebi kvete
já hynu, deštěm utopen
pýcha a nenávist brzy mne smete
nikdy již nebudu zachráněn
a spoután duší vprostřed lidstva
svůj kalich s jedem pozvedám
dnes jsem a budu pesimista
sluha a otrok, navždy sám
smrtelná číše k ústům se blíží
hlavou mi život probíhá
mé smutné oči chvíli se vzhlíží
na stěnách odraz komíhá
zlověstné zlo již rakev chystá
hobliny lítají od lýka
vypil jsem do dna, práce je čistá
pohřběte mrtvého básníka!