Noční nálada

NOČNÍ NÁLADA

Odpočívám, chtěl bych Ti říct,
nemůžu však mluvit, chce se mi spát.
Nechám mámu v kuchyni ještě buchty píct
a v náladě klidné nechtěl bych se prát.

Zatímco jiní někde v barech po nocích hýří,
já chtěl bych mít hezký sen.
Je mi lehko, jako nejlehčímu chmýří,
ale stejně chtělo by se mi jít ven!

Někam tam, kde řeka hučí,
kde v polích tichá a hluboká je tma.
Stéblo do pusy, hvězdy nad hlavou a neklid mne mučí,
při usínání po krušném dnu ruce si mna.

Všude ticho, jen z dáli sýček v poli krátce houká,
s láskou chtěl bych Tě vzít tam.
Všude, kde tma a ticho na mne kouká
a v noční vesnici zvony připravují své "bim-bam".

Neklid v mých nohou stále ale cuká,
chtěl bych ještě, ještě ven!
Tam, kde splašenost ve tmě v obilí puká
a klid prochází tělem jen.

Však jsem se probudil náhle,
pryč chtěl jsem, stále někam ven.
Někdo říká mi do ucha tiše: "hle!"
byl to sen, či ne - asi byl to sen.

Probudím se najednou a nevím nic,
chtěl bych jen klid.
Nechtěl bych však nic víc,
ve snu vešel bych v chudý lid.

Najednou vidím svěží pod dubem ležet žalud,
u rybníka probouzím se jen.
Nechápu - byl to sen, či přelud?
Byť ne, je to hezký vjem.