Nic

Nic

Tak prázdné bez ducha i bytí
Děsí. Je zbytečná i krása všeho kvítí

Každá vteřina těžká jako kroky starce
Najednou mlčí tvého života i smrti dárce

Hnusí se ti spánek, hnusí se ti sen
Co dělat? Jak přežít další prázdný den

Vskutku snažší je nevědoucí být
S tou Rousseauovou tezí je někdy těžké žít

A my prý zkažení tím slavným pokrokem
Jsme jen ve svém světě jeho otrokem

A ti prý ušlechtilí si dupou do hlíny
Navždy jsou v tobě jak za soumraku stíny

Kde skončí ti co začít žít by chtěli
Tvé věčné „nic“ ti sotva někdy sdělí