Už není cesty zpět

Už není cesty zpět,
možná začnem nenávidět svět.
Za to jak zlý byl na nás,
na výčitky už nezbyl čas.
Sbal si věci, odjíždíme,
kam, to však jen my víme.
Někam,kde lidí je málo,
a kde štěstí by nám přálo.
Vezmi mou ruku, dokud nabízím,
utečem všem těm vzpomínkám zlým.
Možná když přijdem do jiné země,
budeš se zas moct podívat na mě.
Pohlédni mi do očí,
než svět se se mnou zatočí.
Jsem tvým pohledem opilá,
jak kdybych tvoje rty vypila.
Cítím každý stín,co dopadá na mou duši,
jen sni dál, a nenech se rušit.
Už bylo toho moc, už nemám sílu,
neohlížej se na mě...a dej se k dílu.
Bude to těžké, postavit svět,
však odsud už není cesty zpět.
Vím, že nerozumíš tomu, co od tebe se žádá,
však věř tomu,že mám tě stále ráda.
Budu tu s tebou, i když jen vzduchem kroužit,
po tvém obětí, už mohu jen marně toužit.
Podívej se do nebes, jen dívej se výš,
tam někde za mrakem, možná mě uvidíš.
Budu tě sledovat, jak se směješ, jak pláčeš,
však nechci přihlížet tomu,jak do propasti skáčeš.
Zapomeň na mě, naše chvíle jsou pryč...
tak dívej se na mě...bij mě...a křič!