Mrtvý muž

Studený v rakvi muž v plášti leží,
bez dechu, bez tepu, zajatý smrtí,
pohnout s ním nelze, snad jenom stěží,
bolest mu srdce sekerou drtí.

Je sám svého pohřbu jediným hostem,
ostatní na něj neberou ohled
a temní havrani smějí se kostem,
které si z těla vyhlíží na svět.

Krákání ptáků pod zem jej provází,
poslední „sbohem“ krátce mu dávají,
však jeho srdce jinde se nachází,
pro ni se kosti ze žeber lámaly.

Studený v rakvi muž v plášti leží,
bez dechu, bez tepu, zajatý smrtí
a jeho srdce stále v ní běží,
však jeho tělo kameny drtí.