Skoropůlnoční monolog

Světýlka,
světýlka ztracená v polotmě světelnýho smogu!
Vy oranžové díry do lidských pelechů tisíce paneláků!
Světýlka,
povězte mi, kam se ztrácí auta
jedoucí odnikud a nikam
jedoucí po prašném asfaltu...?
kdy se zastaví?
skončí vůbec někdy svoji pouť??
Světýlka, povídejte přece!
Mě nezajímá vaše blahosklonné mlčení!
Proč mlčíte? Nad čím mlčíte?
Mlčíte nad lidskými životy?
Mlčíte nad světem?
Měly byste mluvit...
Ale! Nehrajte to na mě!
Vždyť město nikdy neusíná,
přestaňte ospale pomrkávat!
No tak!!
Já vás neprásknu,
že nedržíte monopol na cizost a povýšenost...

Světýlka se zamihotala
a jakoby se smrskla...
Začínala jsem si je plést s těma ojedinělýma hvězdama
které ještě nevypověděly službu,
prosvicovaly skrz světelný smog
a držely tak nad městem stráž
držely stráž nad dálnicí
vedoucí odnikud a nikam
po které věčně jezdí auta /taky odnikud... a nikam!/
dálnice, kde se kanály kradou stejně dobře
jako monopol na cizost
dálnice, u níž Paní Reklamy stojí nehnutě
jak sochy mučedníků...
Paní Reklamy se navíc dělí s hvězdami o stráž
nad těmi cestami, auty
a monopolem na cizost...

Pohlédla jsem zpátky na světýlka,
jenže ony už tam nebyly
teda většina z nich...
Na Českém rozhlase začaly vyzvánět zvony od Víta,
za chvíli spustila Česká hymna...
-Už je čas!!
-No jo, no jo...

Vy na mě zas kašlete, světýlka,
ale já vám to zítra, vlastně dneska, nedaruju!
Půlnoc sem, půlnoc tam!
Zvony si můžou vyzvánět klidně do aleluja!

Zlostně jsem se navlékla do noční košile,
nechala se ukolébat hučením dálnice,
po které jezdí auta odnikud a nikam...
Nikdo neví, odkud se pořád berou...
Noo, světýlka vlastně jo!
Jenže ty jsou falešné jak starej flašinet!
No nic...
Dobrou noc!!

Dobrou noc všem,
kteří ještě nešli spát...