touha...

Zem usmívá se do nepohody,
z očí jí šlehá touha,
dešti nastavuje tvář,
jak dívka co čeká na milence - muže,
pro něhož ochotná je svléci se z kůže.
Vesmír zem objímá a hladí ze všech stran
a bouře silou uhodí
velký třesk - blesk - jak jedovatý had uštkne zemi
a ač unaven, vrhá se na ni znovu a znovu...
Zem se nebrání, slastně jen vzdychá,
kde její hrdost? Kde její pýcha?
Vždyť vesmír ji prý něžně líbá jen...