Prší

PRŠÍ

Prší, kapky deště stékají,
hrát si spolu je pobaví.
Byť jsou samy mokré, nelkají,
na místě sedět je nebaví.

Koukám z okna ven,
šeď ulic se tu splétá.
Zmoklý barák, šedý ten,
nová fasáda na něm vzkvétá.

Vše je zmoklé hodně jen,
jen v mé duši radost je.
Musím už jít, musím ven,
mokrý vzduch mi prospěje.

Na autobus venku čekám,
déšť mi smáčí šedé řasy.
Po deštníku stéká proud, na to jen koukám,
kam as půjde, kam, kam, asi?

Deštěm topí se celá Praha,
sobota, nikdo nechodí.
Ta kapka je smělá, však tak nahá,
cestičku v dešti si vychodí.

Přestane pršet, už je krásně,
v dáli nad římsou září duha.
Mžu z tradosti i skládat básně,
zřít duhy konec tak moha!