Snad opravdu ...

Snad spadla jsi opravdu z nebe
Jako ten filmový anděl
Co pro lásku musel si nejdřív rozbít hubu
Víš: „Město andělů“ s Nicolasem Cagem
(a jeho věčný pohled smutného bernardýna
teď asi naštval jsem přítomné dámy … odpusťte bláznovi
tam kde prostota duše hříchu nečiní
- a stejně to vyčetl z jednoho magazínu!)

Tak náhle jsi vstoupila do mého života
Tam kde dlouho už země volala po vláze
A vláha přišla z tvých očí rtů a vlasů
(a nevzpomenout krásné šaty byl by prohřešek,
který žena pyšná na svůj oděv těžko odpouští,
i stařičký moudrý pán Mark Twain,
věčné kolébaný milovanou Mississippi
nám vzkazuje:
"Ženy jež nejsou pyšné na své šaty jsou pyšné na to,
že nejsou pyšné na své šaty")

Říkáš mi: "Neblázni.
Já nejsem anděl. Nejsem z nebe"
Ale co když jsi opravdu z předaleké galaxie
Člověku nápadně podobná však dokonalejší bytost
Anebo démon pokušitel
Co vzal si podobu krásné ženy?
(to jsem ale "nádherně zlý",
ale taková průhledná malá provokace,
copak si mohu myslet,
že byť jen na chviličku jí uvěříš?)

A tak Tě vyhlížím
na vlnách světelných kabelů
ukrytou v binárním kódu
a přeci přítomnou víc než šedá přítomnost
tak důvěrně známá po tolik let

A cítím, jak z monitorů
vytéká Voda Živá