...

Jedné bouřlivé noci,
já procházím se dnem.
Ten celičký měsíc,
je zářivým sluncem.

Mé slzy padají,
na již mokrou zem.
A ač se nezdají,
jsou jen suchým snem.

Můj úsměv úšklebkem,
jenž vysmívá se životu.
Vždy bylo mým snem,
vyplnit tu prázdnotu.

Mé ruce mrtvé jsou,
a přesto plné života.
Zdalipak unesou,
břímě tohoto života.

A z čeho poučení plyne?
Že vše ač dané,
může být jiné,
než se zpočátku zdálo.