Návrat

Návrat

Anotace: Těžko popsatelné pocity...

Pokouším se vrátit sama k sobě
Tápu v mlhách budoucích tvarů
V cárech pavučin utkaných z vůní
Jak orel nad mraky nevidí nic pod sebou
a pak se střemhlavě vrhá pro kořist

Objímám se vlastníma rukama
Osahávám váhavě svoje tělo
a doufám že najdu starou známou jizvu
Vnořím se do ní a ztratím se sama v sobě
Utopím se v kvasící kádi včerejších dní

Ruce na nichž ulpěla má vlastní krev
vztahuji vysoko nad galaxii Světů
Prohýbám se hluboko dozadu
až za vertikálu jistoty a cudnosti
A na mé hrudi pokojně spočinula Planeta
Autor Hannazka, 12.05.2008
Přečteno 325x
Tipy 19
Poslední tipující: dva, bobi bobie, Mácha, jedam, Liv, Juan Francesco de Faro, Noc17, carodejka, Šerák, Bíša, ...
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
líbí

Je to hezké...nevím jestli jsem si to správně vyložil ale protože se mi to líbí, nechám si to pro sebe.
Ahojky Bobi

20.05.2008 13:36:00 | bobi bobie

líbí

Hmmm...parádně napsaná básňa...

17.05.2008 15:32:00 | jedam

líbí

Zajímavé, Hanzsko, nedávno jsem se také v jedné básničce objímala...ovšem ne ve věnci tak krásné češtiny.

16.05.2008 00:48:00 | Liv

líbí

Nejen pro tu kvasící káď a tu vertikálu. :-)

15.05.2008 18:46:00 | Juan Francesco de Faro

líbí

Ty joooooooo paráááda

13.05.2008 15:21:00 | Noc17

líbí

Velmi pekna basen.

13.05.2008 15:15:00 | carodejka

líbí

Těžko říci, jestli jsem něco z toho správně pochopil... ale čpí z toho opravdové emoce.. síla...

12.05.2008 18:20:00 | Šerák

líbí

Velmi silné verše...

12.05.2008 15:47:00 | Bíša

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel