. . . adieu . . .

_

Jsem řeka
líně se převaluji mezi břehy
pomalu . . .
pomalej než všechny ostatní
pomalej než oblak na obloze
blížím se k deltě své . . .

Každý zákrut
každá mělčina
každá hráz
je dobrá každá příčina
. . . slepé rameno . . .

Nepočítám
kolik jich ještě zbývá
až tam
kde končí i má delta

Říkám si . . .
. . . není kam spěchat
když nízké jsou břehy
a vidět je až k obzoru
. . . do daleka
Občas v dálce vidím
vysoké štíty s bílou kapucí ledu
a strmé svahy hor
na lesy vzpomínám . . .
vzpomínám na palouky
porostlé vonným kvítím

Na ženy vzpomínám . . .
jak ve vlnách mých
svá hebká těla
s rozkoší utápěly
a smývaly svůj hřích
Vzpomínám . . .
na noci s rusalkami
. . . když v reji víl
ztrácely se plaché labutě i divoké husy

Vzpomínám na měsíc
kdy rozkvétaly květy jabloní
a blatouch zlatil břehy mých sestřenic
Vzpomínám na bouře s přívaly
kdy nezbývalo místa mezi břehy
Vzpomínám . . .

. . . ach ano vím
už cítím blízkost delty
ale nevadí
vnořím se do moře
jako dívky a mladé ženy
kdys nořily svá hebká těla
. . . do mé náruče . . .

. . .au revoir . . .

. . . adieu . . .

_