Óda na Tebe

Vlk vyje do ticha noci,
vyje, dokud bude moci.
Pěje píseň pro Tebe,
vyje přitom na nebe.

Černá panteřice opodál stojí,
ódu na Tebe nejistě smolí.
Neboť vše vedle dokonalosti
vypadá jako dítě malichernosti.

Její verše zní...

Brzy utonu v těch Tvých
očích nebezpečně modrých.
Při úsměvu Tvém pomalu taji,
odstíny ohně na tváři si hrají.

Skály pohledem svým ničíš,
na kameny přitom křičíš.
Balvan na rameno vezmeš
a daleko jej odneseš.

Do míst, kde holýma
rukama chrám stavíš,
upíjíš přitom vína
a své dílo slavíš.

Jindy proti jiným bojuješ
a vždy sebejistě vyhraješ.
Všichni máme se Ti klanět,
jinak dostaneme kloubů zánět.

Jsi prostě všemohoucí Bůh,
pán mých milovaných duh.