Ortel smrti
Ortel smrti
Slzy na měkkým polštáři
dnes řekli mi, že naposled já uviděla lesy
nebe i Sluneční záři
neplačte, prosím, moje sestry
jednou snad potkáme se v krajině,
kde Slunce pěje nevinně,
kde mraky střeží andělé,
kde není pátek, neděle.
Dnes umřu ,zítra se zrodím
daleko od vás pozemské děti
řekli mi naposled a už vidím
temný přízrak ortelu smrti.
dnes řekli mi, že naposled já uviděla lesy
nebe i Sluneční záři
neplačte, prosím, moje sestry
jednou snad potkáme se v krajině,
kde Slunce pěje nevinně,
kde mraky střeží andělé,
kde není pátek, neděle.
Dnes umřu ,zítra se zrodím
daleko od vás pozemské děti
řekli mi naposled a už vidím
temný přízrak ortelu smrti.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Udělalo to na mě dojem... Mám zcela živý obraz odsouzeného člověka v žaláři, kde i tvrdý polštář najednou přijde měkký, když víme, že odplaví nás toky řeky - do neznáma, daleko... Nevím zda to tak mělo vyznít. Ale vidím v tom tohle,
buďme rádi za každou chvíli...
za každé mávnutí káněcími křídly...
Ať popisuje dál papír
svými díly...
děkuji
14.05.2008 13:51:00 | Dacryon Beata
... ale néééé! žádný umírání... ještě tady s náma chvíli pobuď, ne? ... doufám, že je to poezie pouhá a není to založeno na realitě. Každopádně přeju HODNĚ ZDRAVÍ!!!
13.05.2008 15:54:00 | Hannazka