Věnováno S...

Mám strach z nedostatku času,
protože smrt už nabrušuje si svou kosu.
Pár kostlivců nad ránem bolavým,
jak jen říci tvým očím neviným.

Že už v dálce slyším umíráček znít,
přísahám, že navždy kousek tebe v srdci budu mít.
Mé slzy padají na tvou hlavu,
že ty to nevzdáš přesvědčuji sebe samu.

+++
Mám strach, že tě jednou najdu nehybně ležet,
a že jak se zachovat nebudu vědět.
Jak jen říct obličeji tvýmu,
věkem znavenýmu.

Že se musíme rozloučit,
a že i tvá smrt dobré věci musí posloužit./ říkala máma/
Jsem s tebou a ty to víš,
v hloubi duše doufám, že v boji nepolevíš.
++++

A nebylo by lepší ji.....
Ne! Neříkej to slovo...
Zní tak hrozně...krutě...
Neříkej...a ty...
Bojuj!
Ach prosím...
+++