Úzkost

Je noc a ty jdeš spát,
únava je velká,
jenže najednou v hlavě
zní ti smutná znělka.

Najednou nemůžeš spát,
slzy tečou jak kapky rosy,
cítíš se jako bys dostala
žihadlo vosy.

Myšlenky plynou,
stejně jak čas,
nemůžeš však utišit
svůj vnitřní hlas.

Přepadla tě úzkost,
je to tu zas a bude znova,
vždyť často na tebe volá.

Už i únava tě uspala,
úzkost si tě předtím podala,
ráno probudíš se a úzkost bude pryč,
sny darují ti nový klíč...