Anděl

Seděl tam a plakal,

Řekni kdo víc může vědět?

Seděl tam a naříkal,

Kdo by mohl závidět.

Zraněn lidskou láskou,

Zasmušen běžnou otázkou.

Přemýšlel proč jsme tak zlý,

proč že je ten čas tak pomalý.

Vždyť chtěl být jen šťastný,

Na malou chvíli poznat smích.

Lidé jsou tak zákeřný,

Přívan slz kolem jemně dých.

Tak tam plakal dál naší vinou

A já jsem mu nesměla pomoci.

Křičel, šíp mu procházel ranou

kletba zněla v jeho srdci.

Ubohý andílek, mrtví leží na podlaze.
Kdysi pouhý snílek, zaplatil životem draze