Večerní smutek

Choulím se do náruče tmy,
jež mne obklopuje s láskyplnou péčí,
a sním své tajné sny,
čas prý vše bolístky vyléčí.

Však času uběhlo již dost,
ve svém těle cítím se jak host,
jenž tomuhle všemu tiše přihlíží.

Na nějakou změnu sílu již nemám,
nikdy nenajdu to, co celý život hledám.
I poslední naděje jako mýdlová bublinka splaskla.

Snad jednou k úsměvu mě zas někdo přiměje,
snad jednou zem se mnou zase se zachvěje,
a já pocítím ten starý pocit známý,
že mohu tu být a radovat se s vámi.