Zraněná duše

Už ležím v posteli,čekám tu na Tebe
samými starostmi teď koukám na nebe.
Mobil Ti vyzvání,Ty to však nebereš.
Myslíš jen na sebe,kdy už se probereš?
Kde jsi tak dlouho,
má jediná touho...

Divoké myšlenky hlavou se mi honí,
tyhle ty peřiny po Tobě voní.

Oči mi únavou padají,
brzy už nechám je zavřený.
Ráno budík mi zvoní,
káva místnostmi krásně voní.

Ty sedíš u stolu,a čteš si noviny,
tiše se zeptám,kdes byl celé ty hodiny?

Vytrysknou Ti z očí slzy,
co mi asi tak říci chtěli?
Už neptám se Tě na nic víc,
nechci slyšet vůbec nic.

Vše co jsi říkal byla jen lež,
nechci nic slyšet,do háje běž.
Pravdu říci mi nejsi schopen,
Tvoje věci hážu z oken.

Teď už vím,že pro Tebe nejsem Tou pravou,
ale stále mi to vrtá hlavou.

Sevřená je moje hruď,
Víš co?
Tak si s jinou buď!!!