Je den
dnes kořeněný prachem
v očích usazeným.
Je den
dnes opepřený strachem
a já oblékám rubáš
květy ozdobený
v chůzi a spěchu
abych nezmeškal
spřežení kobylí
co povede mě do zahrad
mlčíčích slavíků
kde v mrtvém tichu
zašeptá Poem Mefista
který mě světem provede.
A v kůži z bílých hranostajů
se projdu v močálech
s brašnou plnou stesku
omámen vůní leknínů.
Pak ponořím se hlouběji
do temnot bažiny
zabraný do sladkých snů.