Mít plovací blány...

Se zatajeným dechem,
vklouznout do její náruče,
do přilnavého objetí,
chladí kůži svými doteky…

Dlouhá tempa,
nádech,
výdech,
vzduchové bublinky,
brebentí kolem tváře,
vlnky házejí do očí
prasátka sluneční záře…

Po hlubokém vdechu,
zvolna klouzat níž,
s narůstající obručí,
pak na dně uvidíš,
malé barevné oblázky…

Kmitavý stín rybky
v tom nažloutlém šeru se mihne,
pak už vše rozplihlé,
náhlý spěch,
srdce v hrudi se snad rozskočí,
s mohutným nádechem
prorazit slunečnou hladinu,
uklidněn ulehnout na její rovinu…

Kolébán,
snad houpáním vodních víl,
užívat si,
blaženost těchto chvil…