Deprese

Za rouškou zklamání na koberci střepů snů,
člověk se nebrání chce zůstat svůj.
V převleku noci v tajemném bludišti,
získávám pocit, že jsme na jevišti.
Kdosi nám rozdal part a my ho jen žijem,
každý z nás zažil start i průběh cílem.
Není mi do zpěvu, když bloudím v duši,
v nervovém záchvěvu mé srdce buší.
Nejsem jen atrapou v dějinné vřavě,
která je potravou pro božské káně.
Nechám se uklovat v područí spoustat,
osud svůj zpytovat na svou smrt koukat.