Světlo a stín

Na výsluní slávy
něco v nás přeroste záhy,
něco, co v zápětí vystaví zeď.
Nestane se to hned.

Avšak to zastíní, co bylo dřív,
zastíní, co bylo v nás.
A vytvoří vlastní stín,
stín na duši, co studí nás.

Ve slunci prožitků, ve stínu pocitů,
ve světle úspěchu...
Kam slunce nemůže,
tam najdeš svou vinu.

Světelné mámení,
životní stíhání,
zářivé hledání,
ve stínu najdeš sebe.

To věčné střídání způsobí míhání,
nevidíš zázračnou výměnu světla a stínu.

Oslněn nezachytíš tu proměnu sebe.