Zběh

_

Přebíhám na druhou stranu
Sám sobě zběh . . .
Frontovou linií podivných válek
ovrásněn je tento rozpolcený svět
plameny pohřebních ohňů
i milosrdných supů let
po blankytné obloze
Ne . . .
to chvílemi už není k žití . . . ?

Kříže víry
Dvidovy hvězdy
Půlměsíce
mezi tím občas kalich
nebo černá svíce
znamení bludných křižovatek
Boží muka v polích
Smrt,zánik,morové kontemplace
Jediné znamení života pro náš svět
zůstaly snad už jen jarní květy
a zpěvný chorál pracovitých včel
Snímám roušku z čela
přebíhám na druhou stranu
za Velkou čínskou zeď
i Čínské moře zkrvavených běd

Až tam k ostrovu Honšú
snad vyhodí mě "Velká vlna"
až zlehka procitnu
v sakurovém háji pod Fuji
možná mne přijmou do kláštera
v pohádkovém Eiheiji
a naučí mě znovu žít . . .

Budou mi vyprávět co dávno už tuším
že . . . NĚKDY,
KDYŽ POZORUJI LIDI,
JAK HRAJÍ STÁLE STEJNÉ,
STARÉ HRY,
MOJE OČI ZESTÁRNOU A ROZESMUTNÍ SE
A MOJE SRDCE JE UNAVENÉ A CYNICKÉ.
PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE JE TO PROTO,
ŽE VIDÍM STÁLE ZŘETELNĚJI SVÉ VLASTNÍ HRY A ÚSKOKY
A SLYŠÍM TVŮJ HROZIVÝ HLAS V MÝCH UŠÍCH,
KTERÝ RADÍ:
- "TO JE V POŘÁDKU -
NYNÍ SE MUSÍŠ NAUČIT PŘIJÍMAT SEBE
. . . A MILOVAT SE.
POTOM NENASTANE ŽÁDNÝ PROBLÉM." -
NYNÍ???!
MÁM POCIT,
ŽE POKUD VYSLOVÍŠ OPĚT TO SLOVO,
ZAČNU KŘIČET.
NEBYL JSEM ŠŤASTNĚJŠÍ,
KDYŽ JSEM SI MYSLEL, ŽE TO JE CÍL?

ČLOVĚK JE MÝTUS.
JE TO NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ MÝTUS.
Pokud si myslíš, že jsi již člověkem,
nemůžeš dál rozvíjet svou celistvost.
Nebudeš mít potřebu na sobě pracovat.
Myslíš-li si,
že člověkem již jsi,
zastaví se tvůj růst . . .

Učit se být člověkem
. . . jak tristní . . .

Vlastně ani nevím
jestli bych obstál
. . . a uměl jím být . . .

_