Toho čeho se bojíš

Jemné zlaté vlasy,
objímající tvář samotné krásy,
krokem ladným,
upřímným,
poslání své razí,
noční přelétavý vrazi,
sající život krásných pan,
z dvou malých na krku ran,
však hynou po stříbrné dýce,
držené v tlapě mocné panteřice.
Po téhle noci zubu šrám,
původce upír,
Drákula sám,
pomalu cítíš tu zlou změnu,
vyvolávající v Tobě ozvěnu,
to co nenávidíš,
v to se měníš,
ve svítání jistotu vidíš,
bolest v srdci září tišíš,
paprsek slunce polil tvou tvář,
a sní spálil i poskvrněnou svatozář.