Naivita

Sedí dole na trávníku, je tak bíle krásná, říkám si ty něžný kvítku ty jsi sedmikráska.
S tvými kvítky si vítr hraje a ty jen se z trávi díváš na ten svět. Sedím u tebe stromy šumí a na mě usmívá se tvůj květ. Bílou barvou září jemně a její pohled je milý krásný, já usměji se a upřímě skloním a přivoním k tvému kvítí.
Tak už musím jít, jen ať tě vítr stále omívá, ať lesní šum a píseň s tebou stále kolíbá, ať nenechá tě zajít hladem ta příroda mi překrásná, ať nenechá tě studivým chladem, jen tebe ty má milá.
Z trávy vyčníváš, jak ti to sluší, se mnou se loučíváš, já to tuším.
Však v srdíčku mém ty už navždy zůstáváš a tyto krásné chvíle ve mě taky necháváš, tak s bohem ty můj něžný kvítku...