Začátek (konce) mého dětství

Je mi 5. Pozorují jak oblohu křižují letadla.
V jednom z nich je moje maminka..
Zítra přiletí a bude vonět Anglii..
Nebo Japonském..
Snad na mě nazapoměla...
Je to ošklivé, když na někoho zapomeneš.
Asi to znamená, že už ho nemáš rád...
Zatím na mě jěště nikdo nezapomněl
A ani ja na nikoho.
Proto nikdy nebudu dělat ošklivé věcí,
Musím se dobře učit
A plnit sliby,
Aby náhodou nikdo nezapomněl,
že jsem tady.
Slibují, že také nezapomenu..."
Letadlo zmizelo z dohledu, zás do neznáma.
" Kde to asi je?"
Další den v metru jsem se naučila číst.
Byl to název časopisu " Moskva"
Moskva, kterou jsem měla za 7 let opustit,
Aby se pokusit stát někym jiným...
Pamatují...Na to se nesmí zapomínat...