Vzpomínka na dobré časy

Vítr se mi opřel do tváře
a trochu mi pocuchal i vlasy,
tiskneš mne k sobě,
abych se vešel do tvého herbáře
jako vzpomínka na ty dobré časy.

Stojíme uprostřed ulice,
prázdné jak pastviny v únoru,
tma nám stéká po zádech
a mlha olizuje střevíce,
štěstí se stalo jen věcí názoru.

A zítra znovu, od začátku,
budeme loudit usměv před zrcadlem,
budeme pozdě chodit spát.
A k večeři ztvrdlého chleba patku
s trochou vody se změkčovadlem.

Život - jen tak akorát.