Neposlouchají...

Slzy mi zase stekájí,
nevím proč,
mě se prostě neptají.

"Už máš věci do školy?"
Proč mě jen neposlouchají.
Copak mluvím do prázdna?
Jen tak, pro sebe?
Nebo snad těm květinám polomrtvým?
Nebo za oknem ptáčkům nikdy nezpívajícím?
Nebo té mouše, která se marně snaží projít sklem...

Kdyby poslouchali, věděli by, že zítra se jde do kina!