Vojáku

Tam na daleké pouti,
pod hřbety zmrzlých obrů
ve stepích prašných planin,
klečíš bez pohnutí.

Cíl v puškohledu.
Ty pancéřová pěsti,
Víš vůbec na čí popud,
vraždí tvé poselství?
Páchnoucí mrtvolky dětí,
pod vlajkou vítězství,
křičíš do světa,
svou bílou hvězdu
v modrém poli.
Nehledej odpovědi
v prázdném zásobníku.
Z obrazu zbudou střepy,
sotva se někdy ztratí,
do suchých trsů trávy
neupadnou a ozvěna
posledních výkřiků,
je nepolapí.

Zamiř a pal vojáku!