Před Pánem Bohem

Před Pánem Bohem

Na lůžku starý pán,
přes půlrok tu leží,
sebou nenáviděn, lidmi milován.

Unaven myšlením a přec,
dumá a dumá dál,
dokud není umrlec.

***

Jednoho rána volá pán:
„Pojď má ženo, pojď ke mně.“
Myšlenkami namáhán.

„Ó můj drahý, v klidu buď,
nenamáhej tělo své,
ať přitisknout se mohu na tvou hruď.“

„Má ženo dál se kliď,
a slyš má slova,
slyš a se mnou za mě se styď!

Hleď náš krásný dům,
ten pro tebe jsem koupil,
ale z peněz sirotkům!

Lhal jsem ti, lhal,
a teď Bůh mě nutí,
abych své hříchy přiznával.

***

Na lůžku starý pán,
přes půlrok tu leží,
sebou nenáviděn, lidmi milován.

Unaven myšlením a přec,
dumá a dumá dál,
dokud není umrlec.

***

Toho odpoledne volá pán:
„Pojď můj synu, pojď ke mně.“
Myšlenkami přemáhán.

„Pane otče, v klidu buďte,
nezmáhejte srdce své
a svou nemoc neprobuďte!“

„Můj synu zůstaň stát,
a slyš co pravím,
slyš a nepřestaň mít mě rád.

Ač nevzdělán, máš své místo v práci,
co uhájil jsem pro tebe,
leč nechtěl jsi mé pomoci.

Lhal jsem ti, lhal,
a teď Bůh mě trestá,
za hříchy, co jsem napáchal.

***

Na lůžku starý pán,
přes půlrok tu leží,
sebou nenáviděn, lidmi milován.

Unaven myšlením a přec,
dumá a dumá dál,
dokud není umrlec.

***

Onoho večera volá pán:
„Pojďte Otče, pojďte ke mně.“
Myšlenkami udrásán.

„Můj Synu, u tebe stojím,
prav, co žádáš,
rád Ti vyhovím.“

„Pane knězi, prodloužená ruko Pána Boha,
dejte mi posledního pomazání,
až odejde má duše nebohá.

Trpě v nemoci dumal jsem pouze,
a pak pochopil,
jak žil jsem špatně a uboze.

Lhal jsem, lhal,
a teď Bůh mě potrestá,
za hříchy, co jsem napáchal.

***

V rakvi starý pán,
poklidně tu leží,
sebou, i lidmi milován.

I lidmi milován, přec,
nebudou pána nenávidět,
vždyť je umrlec.