Pepíno

Tvoreček malý,křiku nadělá,
peříčka jak moře modré má,
očka jak černé korálky,
jen navléknout a na krk dát.
Pilný je a čilý,
z bidýlka na kroužek,
zobáčkem buší do pestrých kuliček.
Však,když unaví se,
k zrcátku do rohu schoulí se
a nastává konzert ptačí.
Od tichého štěbetání
po racčí řízné chichotání
a já jen divím se,
kde v tom hrdélku vše bere se.
Přichystal pro mě překvapení
ten přítelíček štěbetavý.
V té přemíře trylek a zvuků druhu různého
já najednou slyším
Pepííno....Pepíííno...
Radost mě udělal velikou,ten ptáček neposedný,
už těším se na jeho další překvapení.