Pro nudu zoufalců co zapomněli zoufat

Jak se to říká
tobě když neumíš
neumím
zatracený nitky
a očividný pitomosti
zrovna tak
jak my
nasáknou se do hlavy

prolízám se stínem
a v béčkových hororech
to jen hvízdá
nějak už nemůžu
hledat ideál zoufalství
a nudou okousávat svědomí

zdá se že tušíš
zdá se že čtyři stěny
dávají stín
co skryl by

Co však na to říct
když postavy
průhledné se zdají
však mnohem víc než mají
klepou na dveře
a jako prosby tají

potom
víš
těžko říct zdali jsme se smáli
nebo volali jsme "ještě křič!"