Jenetee

Žila jsem ve stínu temnoty,
v noční můře, hluboké samoty.
S myšlenkami, se kterými jsem se nomohla svěřit,
bez člověka, kterému by se dalo věřit.
Nebavilo mně takhle sklíčeně žít,
však nakonec štěstí mně přišlo navštívit.
To štěstí jménem Žaneta,
jenž vyhnalo z mé mysli ten černý sen, s názvem samota.

Ona odvedla mně z toho stínu temných myšlenek.
Štěstí, city, přátelství, pochopení, to co ve mně bylo samotou zahlené zapoměním,ona ve mně svým přátelstvím odkryla, a tu noční můru navždy zazdila.

V mé duši věčného ledu,
kde nebyla ani kapka sladkého medu,
nahle jaro nastalo
a medový vzduch přiválo, to štěstí,
jenž Janetee se jmenuje.

Nevím jak tomu štěstí mám díky dát,
co třeba pro něj báseň poskládat.. vím,
ono zaslouží si mnohem více
- modré z nebe či poklon tisíce..

Janetee, jsi moje zlato, které štěstí mi přišlo dát,
jsi moje všechno, které mi nikdo nesmí brát.
Tu píseň přátelství, kterou jsi mi přišla zaspívat,
ta mi stále v hlavě nepřestává hrát.
Přátelství, to pro mně byla hodnota naprosto bezcená,
nacházející se někde v zapomění. Ale díky tobě se věci mění, a život bez přátelství si teť nedokážu představit.
Ty asi nevíš co pro mně znamenáš, kolik úcty, a kolik místa v mým srdíčku máš.- nespočetně mnoho, díky za všechno
Lenka