Televizní blues
Televizní blues
Anotace: (původně psáno 20. 5. 2008, opakovaně retušováno během několika následujících let. Kdybyste někdo stál o původní verzi, stačí říct.)
Jaké to je
jít
A třeba bez hranic
a třeba bez zákona
a třeba nic.
Ústa oněměla výstřely světel
kadence tisíce elektron-pistolníků.
Tepat sítnici
tepat
sítnici
tep a T
sít nic i pochytat myšlenky.
Sesbírat a složit mozaiku
jako obvykle
úplně špatně.
Dvacet obrázků z filmového plátna,
patnáct v očích,
v tachometru koček čtyřicet za vteřinu.
A naši si po měsíci všimli,
že venku na stromech roste listí.
- prý výbuch
slepé vděčnosti
omlácených očních
důlků do hlavy.
A ti lidé už se ani nediví,
ani neotočí,
ani nezastaví,
ani -
-
- nevydechnou.
Dvacet obrázků z filmového plátna,
patnáct v očích,
v tachometru koček čtyřicet za vteřinu.
Ale ona nevidí, že se jí chvějí konečky vlasů,
když v nich mluví déšť,
když do nich zafouká vítr,
ani když do nich sama zašeptá,
co dávali včera v televizi.
A jak venku už zase
tak strašně
prší.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Uf, už dlouho jsem nedala takhle čistě náhodně kolemjdoucímu supertip.. Skvělé.. Kontrasty, mezi jakoby běžnou mluvou ,,naši" a pak takové rána do zad
prý výbuch
slepé vděčnosti
omlácených očních
důlků do hlavy
No, co dodat, obvykle, když lidé neví, co dál, tak se smějí.. tak tedy :)
21.05.2008 18:49:00 | prostě Zuzana
ok, jasně
to jsem už sám na sobě i na druhých pochopil a poznal
ne vždy píšeme o sobě.
21.05.2008 00:42:00 | blue
Já na televizi soustavně nekoukám už alespoň dva roky. =)) ne všechny moje básně musí být právě o mně samé. ;-)
21.05.2008 00:02:00 | WOAM
báseň je to krásná, taková, které jedno přečtení nesluší
je to jistě výjimečné dílo! :)
a co dávali včera v televizi to fakt netuším
pár dní je nemám a stejně bych se na ni asi nedíval.
20.05.2008 23:59:00 | blue