EMOleta

Uprostřed Prahy, symbol české hrdosti,
pod ním se scházejí, podivné to bytosti.
Když je vidím, nevím, co si myslet mám,
jestli holka nebo kluk, to už ani nepoznám.
Osilní mě z pierců záře,
za ní jejich uplakaný tváře.
Přes tvář velký z vlasů cíp,
čím je větší, tím je líp.
EMO móda a EMO mládež,
EMO póza a EMO faleš,
EMO názor a EMO svět,
EMO patka a EMO skřet.
EMO botky a EMO gumy...
...kdo není EMO, tomu nerozumí...
Černý linky a stíny na víčku,
pod okem černou, malou slzičku.
Jejich rtům je cizí smích,
spoustu kovu mají v nich.
Kdo by se taky chtěl s tou váhou smát,
to by se museli lícní kýly bát.
Trička s Kitty, ty jsou fajn,
nebo taky plný lajn.
Oděv s proužkem smutečním,
plní je smutkem skutečným.
Skutečný je, to bych řek,
asi jako Quijot rek.
Je to postoj vážně ryzí,
tak jak vznikl, zase zmizí.
Symbolem mají lolitku,
co svírá v dlani žiletku.
Nekřič na ně, plačí hned,
nesnášejí tenhle svět.
Jejich pózy baletek,
nejlepší přítel zármutek.
Na to jaký mají věk,
tvrdí, že je plní vztek.
Asi jako Méďa Pú,
co řve:"Já to rozkopu!"