Nebe

Hudba zní v tom kraji krásném
kde stále a znova němem žasem
kde zášť a hněv rychle hasne
jenž vzdálen je jak slunce jasné

kde nebe není matné a černé
a neumírá nikdy vše věrné
kde láska a víra zvítězily
moci zla se vytratily
kde není lži, zrady a bolu
žádné vpravo, nahoru a dolu

a až prozříme v hodinu jasnou
srdce a oči údivem žasnou
vše co jsme byli, jsme a budem
nesouvisí s naším pozemským bludem
s naší představou pozemskou vizí
kde jeden druhému je naprosto cizí
tady je mír, láska a něha
až z toho mráz po těle běhá

Óoo, jaké tělo duše má praví
tady jsme spolu všichni a zdraví
a já se rozhlédnu a vidím světlo
co vše z počátku do konce hnětlo
a jaký údiv jsem to já sám
co s tebou vstoupí zpátky tam k Vám.